Jackie Brown

Ani velký půvab Pam Grier, ani kouzelně natvrdlý De Niro, ani cool blaxploitation styl, muzika a nějaká ta dávka napětí nevytěsní právě znovu potvrzený fakt, že mi to přijde vůbec nejobyčejnější a nejméně tarantinovská Tarantinovka. Možná jednoho dne, do třetice všeho dobrého, to konečně náležitě ocením. (26.03.2019)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 (16.09.2009)

Tarantinovo vyznání lásky k Pam Grier se mi líbilo už v kině, ale jako by s léty ještě uzrálo (nebo jsem možná trošku uzrál já). Nejde tu o tempo nebo hlášky, ani o dialogy, spíš jednotlivé postavy, které jsem si zamiloval. Poprvé mě opravdu trošku štvalo, že Quentin zálibně ulpíval na "nepodstatnostech", nechal své postavy debatovat o padání vlasů a tloustnutí, jenže v tomhle je právě to kouzlo Jackie Brown. Je to sice kriminálka, ale zároveň romance, byť velmi decentní a spíš pod povrchem. Herci jsou skvostní do jednoho, není důvod někoho vyzdvihovat. Krásný a místy dojemný film. (22.04.2007)

Čakať od toho niečo na spôsob PULP FICTION alebo KILL BILL je nezmysel. Proste sa jeden výnimočný režisér po obrovskom úspechu rozhodol, že si sfilmuje knihu svojho obľúbeného spisovateľa. Opäť tu máme comeback prachom zapadnutej hviezdy, opäť tú máme skvelé herecké výkony (QT holt vyžmýka z každého maximum a zdá sa, že všetci sa pri tom ešte sakramentsky bavia) a nejakú tú hlášku. A tiež pár veľmi silných scén - smrte niektorých postáv (pôsobivé sú hlavne preto, že všetky postavy sú natoľko sympatické, že jednoducho nejde si ich neobľúbiť). V čom ale vidím problém je, že u Tarantina som si (a zrejme nielen ja) zvykol na maximálne pohodlie. PULP FICTION je chronologické puzzle, ktoré do seba zapadne bez toho, aby ste museli vyvinúť nejakú "extra" snahu. A navyše sa na konci (aspoň pri prvom zhliadnutí) cítite ako v nebi. To iste platí aj o KILL BILL... kým tu sa treba sústrediť, inak vám záver preletí jedným "uchom" dnu a druhým von. Ak ale máte radi retro-kriminálky alebo ste proste die-hard fan Tarantina (a rozchodíte, že Quentin je tentokrát možno oveľa vážnejší, ako sa patrí), sklamanie zrejme nehrozí. (24.02.2005)